Čeho se (ne)obávat při první účasti na tridentské mši

Věřícího, který nikdy nebyl na tradiční mši svaté, může od návštěvy odrazovat nejistota z neznámého. Budu vědět, co odpovídat, kdy klečet/sedět/stát? Nebudou na mě ostatní koukat divně? Nebudou se mě na něco ptát, když uvidí, že tam jsem poprvé? Tyto a podobné otázky si asi každý zprvu klade a sám sebe musí překonávat - podobně jako při první návštěvě v jakémkoliv jiném neznámém prostředí. V tomto příspěvku se pokusíme dané záležitosti osvětlit a pomoci tak ostýchavějším povahám. (Před první návštěvou doporučujeme přečíst si také tento článek, abyste lépe rozuměli významu toho, co se na tridentské mši odehrává, a nebyli tak zaskočeni.)

Nebudou na mě ostatní jako na neznámého koukat?

Rozhodně ne. Na mši svatou chodí lidí poměrně dost a netvoří nějakou zvláštní  "sektářskou" skupinu. Jsou to prostě věřící, kteří zrovna přišli na stejnou mši svatou jako vy. Samozřejmě po více návštěvách si některé tváře již zapamatujete, ale když přijde někdo nový, naprosto nemůžete vědět, jestli je na mši svaté poprvé nebo jste se prostě zatím míjeli.

Budu vědět co odpovídat?

S tím si hlavu nelámejte. Na tradiční mši svaté není tolik věcí, na které by věřící musel odpovídat. Navíc když neodpovídá, protože nezná, nic se nestane a vězte, že často neodpovídají ani lidé, kteří znají. Pokud je mše zpívaná, nově příchozí pochopitelně může odpovídat jen těžko, protože i když si předem připravil slova, nápěvy zatím nezná. V takové situaci však byl někdy každý, a to i při moderní mši svaté. Při mši svaté u nás v kostele jsou navíc k dispozici brožurky s celým mešním řádem, kde jsou zvýrazněny dialogy mezi knězem a lidem. Ty si přede mší vezmete a můžete být bez obav.

Budu vědět, jak zpívat?

Rozhodně si při první návštěvě nepředstavujte, že budete schopni slušně zazpívat Kyrie, Gloria a Credo. Na zpěv klade tradiční mše svatá poměrně vysoké nároky - pro většinu věřících, zejména dnes, kdy se  liturgický  zpěv ani příliš nepěstuje, je tedy potřeba více času na naučení . Že nebudete zpívat ale nevadí, od toho je v kostele zejména schola - lid povinnost zpívat nemá. Často se na konec mše svaté zpívá nějaká známá mariánská píseň, která je i v kancionálech - to si zazpívá z plna hrdla i ten, kdo je na tradiční mši poprvé. Někdy (zejména když je mše s varhany) se takové písně zpívají i v jiných částech mše. Po více návštěvách se však v podstatě každý věřící nejužívanější verze Ordinaria naučí - chce to trpělivost, nerozpakovat se, ale v klidu z počátku jen poslouchat a v duchu se připojovat.

Budu vědět, kdy klečet/stát/sedět?

Tak tohle neví dnes již skoro nikdo z těch, kteří na tradiční litrugii chodí, budete tedy úplně mezi svými. Rovnou se zbavte iluze toho, že postoje věřících, které uvidíte kolem sebe, jsou ty správné.  Po 40 leté mezeře se spousta věcí "vynalézá" znova - tohle je jedna z nich. (Mimo to na problémy s různými postoji během mše svaté v ruzných kostelech narážíme i u moderního způsobu slavení.) Při tridentské mši se navíc správné postoje liší i s ohledem na to, jestli je mše zpívaná (s kterou počítejte v neděli), recitovaná atd. Jednou možností je po celou dobu mše svaté klečet nebo sedět s výjimkou příchodu a odchodu kněze, čtení evangelií a Creda. Ve skutečnosti tento jednoduchý postoj není při zpívané mši svaté ten správný, ale nic zvláštního se jím nezkazí. Druhá rada je řídit se podle ministranta (i když ten taky nemusí být vždy zárukou správnosti - alespoň však máte dobrou výmluvu).Většinou se však nově příchozí přirozeně řídi podle ostatních v kostele, není tedy asi nejlepší sednout si hned úplně dopředu. Ovšem až při Prefaci půlka lidí vstane a zbylá půlka zůstane klečet (při zpívané mši by se mělo stát), musí si takový věřící dát pozor, aby v něm nevypukla schizofrenie.

Několik chytáků na závěr

1) Až uvidíte, že si lidé půjdou kleknout k mřížce pro přijímání, nechoďte s nimi, dokud ještě kněz neukazoval Tělo Páně se slovy: "Ecce Agnus Dei..." (Hle Beránek Boží...)  Bude se totiž třikrát odpovídat "Dómine, non sum dignus..." (Pane, nejsem hoden...) a pokud neznáte tuto odpověď nazpamět, mohli byste si, sevření mezi dalšími přijímajícími, připadat trapně. Když zůstanete v lavici, můžete odpověď v klidu číst z brožurky a až poté jít k mřížce. Nebojte - přijímání vám neunikne. Beztak se najednou všichni věřící  k mřížce zpravidla nevejdou, a tak poklekají, až teprve ti před nimi uvolní místo.

2) Při přijímání se nesnažte odpovídat "Amen". Kněz řekne celou větu „Corpus Dómini nostri Jesu Christi custódiat ánimam tuam in vitam ætérnam. Amen." (Tělo našeho Pána Ježíše Krista, ať tě zachová k životu věčnému. Amen.) sám, přičemž nad vámi dělá hostií znamení kříže. Než větu pronese, chvíli to trvá, nemusíte tedy otevírat pusu hned, jak začne (budete si s tak dlouho otevřenou pusou připadat hloupě), ale stačí až potom, co udělá znamení kříže.

3) Nesnažte se přijímat na ruku. Při tridentské mši to není povoleno, těžko se u mřížky ruce natahují a kněze by to mohlo zaskočit. Klečet u přijímání nemusí ten, komu to nedovoluje jeho zdravotní stav.

4) U Creda buďte připraveni na to, že se vždy při slovech "Et incarnátus est de Spíritu Sancto ex María Vírgine: Et homo factus est." (Skrze Ducha svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem.) klečí na kolenou.

5) Na pravé koleno se pak pokleká při čtení závěrečného Evangelia při slovech "Et Verbum caro factum est" (A Slovo se stalo tělem). Než se pronesou tato slova, trvá to jen chviličku, takže kdo zaváhá, často než si stihne kleknout, kněz už zase stojí.

Povzbuzení na závěr

Když byste přecijen něco popletli, nemějte z toho těžkou hlavu. Ač panuje mnoho předsudků, skutečně na tridentskou mši nechodí četa detektivů, kteří hlídají každý prohřešek a ženou vás za něj na hranici. Pravděpodobně si vašeho spletení nikdo kromě vás nevšimne, když ano, pak to do konce mše svaté zapomene, protože to zažil pravděpodobně sám na sobě a i kdyby si to pamatoval, nebude tomu přikládat žádnou váhu.