25 let Humanae vitae jako znamení odporu

Předkládáme předmluvu P. Engelberta Recktenwalda FSSP ke knize 25 let Humanae vitae jako znamení odporu od Dietricha von Hildebranda (Matice cyrilometodějská - Olomouc 1999). Kniha má církevní schválení.

Když jsem se kdysi bavil s jedním v Církvi velice angažovaným studentem, přišla řeč na učení obsažené v encyklice Humanae vitae; a tehdy tento student, který dosud vypadal docela rozumně, začal papeže divoce kritizovat. Zeptal jsem se ho, zná-li vlastně argumenty, kterými papež toto učení zdůvodňuje. Otevřeně přiznal, že je nezná a že se jimi ještě nikdy nezabýval. Přesto však setrval ve svém odsudku a v odmítání tohoto učení.

Obávám se, že tato zkušenost, kterou jsem byl nucen zažít, je typická. Zdá se, že mnozí z těch, kteří dnes činí papeži halasné výčitky pro jeho trvání na církevní sexuální nauce, nikdy si nedali tu práci, aby se seznámili se zdůvodněním této nauky. To se odráží v povrchnosti jejich kritiky a ve stereotypním omílání stejných výtek již po 25 let. Než však člověk začne něco kritizovat, měl by se s tím nejprve seznámit. To platí zvláště pro postoje katolíků, hlásících se dosud k Církvi, pokud totiž v jejich srdcích ještě doutná alespoň jiskra katolického vědomí a křesťanského smýšlení.

Pro toho, kdo se pocitvě snaží porozumět církevní morální nauce, je komentář Dietricha von Hildebranda k encyklice Humanae vitae velkou pomocí. Tento významný filosof fenomenologické školy, který ve svých 25 letech nalezl cestu k Církvi, převědčivě ukazuje, že církevní sexuální nauka je přímým plodem poznání a ocenění hodnoty lidské osoby. Jan Pavel II. tento pohled na člověka jen potvrdil a prohloubil. Jen zřídkakdy byla církevní sexuální nauka tak dobře zdůvodněna, a přesto tak prudce napadána. Jen zřídkakdy se ukázalo tak zřetelně, jak papeži leží na srdci ochrana lidské důstojnosti, a jen zřídkakdy se mu dostalo takového zneuznání. I té dosud praktikující části Božího lidu je tato skutečnost sotva známa. Již jen toto je příznakem selhání teologie i pastorace.

Snažit se dnes o povznesení církevní morální nauky se zdá již být takřka utopickým podnikem. Naše cíle jsou stále skromnější. Dnes už je náročným úkolem i pouhá snaha o zachování spravedlnosti vůči papeži a Církvi. Kdo to chápe, ten jistě dokáže tento Hildebrandův spis ocenit a přičinit se i o jeho rozšiřování.

P. Engelbert Recktenwald

Wigratzbad, 25. července 1993